Poslední komentáře

 
Aleš Podolník

My ne :).

Věšák (Rychlý mouchy)

Házíš tenisáky z osmi směrů - začínáš na dvanácti hodinách s tenisákem číslo jedna a pak co 45 stupňů, to další tenisák. No a v zadání máš nakreslený kam jednotlivé tenisáky letí (pryč od závěsu), takže pro každej z nich vezmeš jeho startovní pozici (danou číslem) a cílovou pozici (danou tím, kam míří) a zjišťuješ, jak se cestou odrazil, aby se dostal z původní pozice na tu v zadání...

Aleš Podolník

Shakespeare byl přepsán, organizátorská reportáž je již k vidění.

Aleš Podolník

Zatím jsme přepsali teprve Veselé paničky Windsorské, dočkej času.

Ondra (hsn)

Ahoj, mám ještě jeden dotaz: jak to vypadá s org reportáží? (mám pocit že už ji píšete déle než toho šejkspíra :D )

Síba (Pralinky zvlášť)

To bude ten hřebíček na hlavičku. Ona ta nevole k posledním informacím je hlavně důsledkem toho, že je neblahým zvykem je vydávat tak strašně pozdě. 14 dnů dopředu je naprostý luxus. Jako zcela komfortní by mi přišlo zveřejnění do konce předchozího pracovního týdne. Takže tak 8-9 dnů.

Tomáš Kuča

Souhlasím s tím, že by místo startu mohlo být zveřejněné dříve. Sice tentokrát taky hrozilo, že ho budeme posouvat, poměrně pozdě jsme kontrolovali, kdy hraje Sparta (naštěstí až o den později, zato s Plzní). Nemyslím, že by byl problém ho změnit i docela pozdě, v posledních informacích nebo na webu nebo mailem. Jen možná bude někdo frflat, že už si koupil lístek. O něco víc mě překvapilo, když jsem zjistil, že máme dávno ukotvený čas startu. S tím bych možná chtěl hýbat docela pozdě - podle toho jak vypadá finalní verze hry, hodinku přidat nebo ubrat podle odhadu průchodu. Ale ten na Matrixu rok co rok selhává, tak je to docela jedno. A takové počasí s tím stejně dokáže zamávat daleko víc. Třeba se příští rok dočkáš a prozradíme start třeba … 14 dnů dopředu?

Síba (Pralinky zvlášť)

Zkusím pomoci se zmapováním toho, jak fungovalo chování ve čtyřlístku. Co vím, myslím, že to nebyla jen naše situace. Pochodové cvičení nastane hned na začátku a to celkem logicky. Rozložení vstupní osmičky je ve vztahu k neprůchodnosti terénu takové, že vede k řetězu vyzvedávání a neluštění, protože na další místa k vyzvedávání není rozumně možné dostat nikoho jiného, než toho, kdo s tím vyzvedáváním začal. Tím pádem dříve než začne nějaké luštění se už týmy pravděpodobně nacházejí na nějakém náhodném a potenciálně nevýhodném místě a nikoli tam, odkud by to měli na další stanoviště blízko. No a další netradiční chování hry bylo podle mne důsledkem (kromě šifer samotných, to se těžko odhaduje) hlavně rozsahu herního prostoru. Prostě nejbližší jiná operační jednotka byla obyčejně vždy dost blízko na to, aby se, pokud nedostala rychlý nápad, vydala spojit s druhou, aby se daly lépe sdílet zadání i nápady. Zároveň ale ne dost blízko na to, aby to nebylo pochodové cvičení. A umocněno je to pochopitelně tím, že se pohybujeme v prostoru, kde je velmi obtížné si přesun načasovat na přejezd, protože nabídka spojů je v herním prostoru prostě zoufalá. Takže se pochoduje a pochoduje. Logistika více operačních jednotek funguje dobře tehdy, kdy je jedna v Letňanech (3) a druhá v Nuslích (2). Když ta v Nuslích vyřeší šifru, která odkazuje do Holešovic, dá vědět jednotce v Letňanech, aby poslala spojku do Holešovic, až jí něco pojede. Ta tam jede, až jí to jede, do té doby luští. Mezitím vyluští šifru jednotka v Letňanech, ta odkazuje na Žižkov, tak tam převelí celou nuselskou jednotku. Když spojka v Holešovicích vyzvedne zadání, domluví se s žižkovskou jednotkou, že se potkají v Libni. Takto to funguje. Když je jednotka v Letňanech (3) a jedna ve Kbelích (2), tak se pochoduje, protože i to čekání na ten zoufalý busík je nekonečné.

Síba (Pralinky zvlášť)

Dárek jsem slíbil za smysluplný důvod. O tom, jak moc splňuje požadovaný přívlastek, ještě pouvažuju. Proč nad tím váhám? Z pohledu organizátora: Měnit informace možná je trochu blbé, ale zase kolikrát v dějinách se to stane? (Pokud je to blbé dvojnásobně, tak mi z toho matematicky vychází, že pokud se to stane méně než jednou za dvě hry, tak je to dobrý důvod poslat tradici k šípku.) My třeba když děláme nějakou neplánovanou změnu, tak to řešíme pomocí e-mailu a to zcela bez obav z toho, že by to někdo nevzal na vědomí. Z pohledu hráče: Na to, abych měl rozumně dlouhý text pro uvedené účely, může klidně obsahovat jiné informace než ty, podle nichž si hráči organizují předstartovní život. Klidně i jenom zopakovaný výtah nejdůležitějšího. Nebo něco, co skrývá drobnou pomoc se šiframi.

Fajn, systémové argumenty beru. Pořád ale nechápu proč:

  • je v mapě 8 polopřímek z nichž jen 6 je v linii, když se dalo snadno ověřit že na památníku jsou v linii všechny.

  • proč byly vzdálenosti zaokrouhleny na desítky metrů když pro to nebyl žádný důvod.

Bébul

Mohl by být postup trochu návodnější? Vůbec nechápu :-D proč maj tenisáky čísla jedna až osm? Kam se odrazí který tenisák?

Oberna behen

Naše diskuze během hry: Kristín: "Jé ty používáš SwiftKey?" Evka: "Jojo, je to docela fajn. Mám zděděný mobil a s ním jsem zdědila i tuhle fajn věc."

Po hře: Kristín+Evka: "GRRR. To snad není možné, hlavně že jsme se o tom bavily a pak nás to při šifře ani nenapadne. GRRRR!"

Aleš Podolník

Jako organizátorovi se mi spíš nelíbí, že někdo vyluští šifru jinak, než jsem si představoval, že to udělá. Ale nemůžu zabránit tomu, že bude k luštění používat i věci, které zjevně použít může a nejsou za hranicí fair play (data v mapě ano, sledování týmů ne). Pokud udělám šifru, kde nějaký symbol kóduje písmeno (viz třeba letošní Stoleček), musím počítat s tím, že to někdo bude luštit jako substituci a nemůžu si na to stěžovat. Ale můžu mu to znepříjemnit neočekávaným slovosledem, zkratkou nebo zvláštním opisem místa (svět láček!) a pak už to tým pravděpodobně donutí jít cestou, kterou chci.

Jako hráč rád využívám postranní kanály nebo zpětné inženýrství (pro takový týmy byly letos ve hře oboustranný zadání). Jsem schopnej poslat výsadek očekávaným směrem a pak jen specifikovat, kde je šifra (myslím, že narážíš na naši reportáž z Matrixu 2012). Šifru si ale nevezmu, když jako výsadek dorazím dřív než mi dojde potvrzení, že to tam je. A když jdu někam, kde to nakonec není, tak jsem docela v kýblu :). Hlavní je asi mít jasno, proč kam jdu a co tam budu dělat a hledat. Jestli odcházím někam proto, že tam jdou všichni, tak jsem pěknej plantážník. Je ale těžký hodnotit situaci, kdy tým nějak z šifry vyrazí tajenku (např. doscrabblením posledního kroku), která někam vede. Resp. bylo by to jednoduchý hodnotit na hře, kde nikdo další není, protože tam se to rozhodnutí odejít bude opravdu vázat jen na to, co ten tým sám vymyslel. Jinak je to o morálce, stupni zoufalství a drzosti a tak dál.

Někdy mě napadlo, že to, že se zase vynořuje potřeba bavit se o tom, co je v tomhle ohledu OK, je proto, že už se o tom dlouho nemluvilo a vlastně ani do pravidel to pořádně nikdo nepíše. Takže ti, co nezažili poslední kolo debat, to vlastně neví.

Mimochodem, z Almanachu TMOU a šifrovací prehistorie: Morseovku však drtivá většina týmů nenašla a další stanoviště objevili hráči pouze pomocí systematického obcházení partyzánů v Brně, což bylo z pohledu organizátorů zamýšlené řešení pro velmi slabé týmy.

Ondra Š.

Síba za to ve své reportáži slíbil dárek, takže se pokusím shrnout svoje důvody, proč udržovat tradici posledních informací před hrou:

Z pohledu organizátora: přišlo by mi fajn dávat informace lidem dřív, ale přijde mi dvojnásobně blbé, když se pak něco z uvedeného mění. Protože zajistit, aby se o změně všichni dozvěděli a vzali ji na vědomí, je myslím v zásadě nemožné. A ty změny, ať už rozhodnutí o zařazení úlohy vyžadující speciální položku ve vybavení, nebo i ohledně toho místa startu, se holt dějí. Třeba na Matrixu Hvězdné bráně to stálo docela dost práce a nervů, abychom nemuseli přesouvat start pár dní před hrou kvůli jednomu městskému úředníkovi, co potřeboval být důležitý.

Z pohledu hráče: poslední informace mi přijdou skvělé. Mám rozumně dlouhý text, který můžu vzít a poslat spoluhráčům. Tím jim jednak připomenu, že za pár dní je hra, jednak je tam výtah těch nejdůležitějších věcí a je šance, že si to přečtou. Kdyby to bylo schované někde v pravidlech / dalších sekcích na webu, šance dost klesá.

Míla (Albert Stallone)

To si říká o založení vlákna na http://sifrovacky.cz/forum/tema/volna-diskuse/ ;-) Jinak já jsem v tomhle trochu rebel - můj názor je, že je důležité najít další stanoviště bez porušení pravidel (nechť obvyklá pravidla zahrnují nesledování jiných týmů a náhodné obíhání možných tajenek).

Je to risk, který mi může a nemusí vyjít. Pokud nevyjde, jsem značně zdržen a více unaven, pokud vyjde, pomůže mi.

Napadá mě paralela - když luštíte křížovku, je důležité vyluštit tajenku nebo vyplnit celou křížovku?

Tomáš Kuča

Tohle téma se už se nemálokrát omílalo, vybavuju si předlouhá vlákna na zdi nářků Svíček nebo na fóru Tmou. Tak nechť se Matrix zařadí mezi tyto legendy :)

Ad kóta, nemyslím si, že tým, který šel jen s řešením kóta dělal něco špatného. Dokážu si představit, že bychom měli šifru, do které se bude něco hodně špatně kódovat a tak tam dáme jen tajenku kóta. A spolehneme se na to, že v okolí žádná jiná rozumná není, tak týmy půjdou na tu nejbližší. Za nekorektních bych považoval postup kdy by tým měl pochybnosti, na kterou kótu jít a řešil to tak, že je bude obíhat – to skoro jistě není záměr organizátorů. Pokud se tým dostane do situace, že má nekompletní tajenku, ale nemusí vědět, že je nekompletní, a já jako organizátor chci, aby to vyluštil celé, měl bych kontrolovat vyluštění šifry.

U některých šifer (100x, Morse, Chapadla) jsme věděli, že půjdou prorazit bez uhodnutí principu. Pokud by nám to opravdu vadilo, tak ty šifry ztížíme tak, aby to nešlo i za cenu toho, že do nich přidáme nějaký balast. Nebo budeme kontrolovat vyluštění (i když na to asi nemáme kapacity). Ale šifry byly ve hře tak jak byly.

Postup na předpokládané místo dalšího stanoviště a nevyzvednutí šifry mi přijde ok, pokud místo dalšího stanoviště nehádám podle postupu ostatních týmů. Pro míru vyluštění šífry se mi líbí následující pravidlo: byl-li bych první/jediný tým ve hře a nenašel na vyluštěném stanovišti další šifru, zavolám organizátorům, že tam není.

Hanka

https://www.dropbox.com/s/4ug4cn7ind8b658/swype.pdf?dl=0 Ale vloudila se nám tam schizofrenní chybička, kdy jsme občas používali QWERTY a občas QWERTZ :)

Eliška (Bifurkační tým)

Tohle je podle mě moc dobrý postřeh a podle mě by stálo za to 1) otevřít tohle téma i někde, kde bude víc vidět, než tady, 2) z role organizátorů her (nejen Matrixu) přidávat do pravidel nějaký lepší nástin toho, co ještě považují za ok a co už ne. Např., po své první větší šifrovačce (Matrix 2012) jsem si jako začátečník četla reportáž nějakého zkušenějšího (zpětně už netuším o kolik) týmu, který přímo uváděl, že šel tam a tam, protože doposud trasa vždycky vedla stejným směrem na další nejbližší kótu. Jako nováček jsem si třeba nebyla moc jistá, jestli to je prostě chytrost zkušených týmů nebo postup proti pravidlům (teď už mi to přijde silně nekorektní postup). Nebo méně jasný příklad: z některých reportáží z Civilizace, která proběhla před pár dny, vyplývá, že některé týmy na šifře 12 odhadly, kde bude další stanoviště, ověřili si, že jsou schopni z šifry vybrat písmenka, která potřebují, ale šli bez toho, aby věděli, jak se písmenka mají vybrat. Ani tohle pro mě třeba není košér. Na druhou stranu, pokud mi z šifry vypadnou písmenka a vidím v nich řešení, ačkoliv nevím, podle čeho se mají řadit, to už mi blbé svědomí nedělá. A co týmy, které uhádnou, kde je další stanoviště, jdou se tam podívat, aby si ověřili, co jim má vyjít, ale nevyzvednou si šifru, dokud nemají vyluštěno? Je to podvod nebo jenom speciální verze přesunu proti trudomyslnosti? Podle mě je to prostě zajímavé téma. U nás ani v rámci týmu občas nemáme hranici jednotnou (když se nemůžeme dohodnout, co je v pořádku a co ne, tak hlasujeme. Zatím vždycky vyhrála varianta "budeme na sebe přísnější".)

INDEX (Ústřední topení)

Myš-Pů-Líne:

  • Můj názor je, že luštění z tabletů a mobilů je realita a aktuálně na to některé týmy mají vybavení a některé ne. Při elektronickém zadání ty nůžky nebudou tak ostré.

  • My jsme se na začátku rozdělili na (špatné!) dvě části, při prvním kole každá skupina vyluštila jednu šifru, takže z toho bylo 1-1-1-2. Pak většinou šifry na jednom místě a vyjíždění pro zadání. Možná hodně souvisí s prvním bodem.

  • Bobíkem myslím přesně to. Tedy přesněji to, že následné místo nebylo blízko aktivity, ale blízko odhadovaného dalšího postupu a ještě relativně daleko MHD. Osobně jsem zastáncem to dávat blízko tomu, kde tým je než tomu kam by pak měl jít. Třeba my jsme po naběhnutí si s aktivitou, kam vyrazil s Proseka celý tým (poslední pásek) jsme tam nechtěli riskovat běžet všichni a radši vyslali běžce a dali si sraz u metra. To je jen taková prkotina ;)

  • Opomenul jsem pochválit skvělou inovaci s oboustranou šifrou, kdy u jedné tuším výsledek. Super po letech takhle narušit ustálené přístupy k luštění.

Ondra (hlavně se nezranit)

za čáry v mapě děkujeme, bez nich bychom se nehli (měřit azimuty na tuhle vzdálenost a přesnost...fuj) ale jinak po zahlédnutí těch čar v mapě a vycházejících "pěkných" míst jsme neváhali ani chvilku a to (nebo právě protože?) jsme začátečníci... takže za mě to vlastně bylo nastaveno dobře :)

Zuzana Dočekalová

Myslím, že by to s 11 proužky šlo, ale troufám si říct, že by to trvalo déle než ten dvanáctý získat. Bazinga tohle, myslím, potvrzovala... a to jim jako poslední proužek nechyběl ten se startem a cílem. Právě by mě celkem zajímalo, jak dlouho se týmy snažily kostku ubít s méně než dvanácti proužky.

Zuzana Dočekalová

Myslím, že to záměr nebyl... ale mám dojem, že jsme se bavili o tom, že nám to možná nevadí.

Zuzana Dočekalová

Ano, sestavila jsem šifru, kterou bych sama na šifrovačce zahodila do nejvzdálenějšího kouta :D .

Zuzana Dočekalová

Dá se ta verze z Divnější někde najít?

Zuzana Dočekalová

Musím se přiznat, že veškeré návrhy na "zjednodušení" památníku (neboli pošťouchnout tým k tomu, aby uvěřil, že v okolí je 8 stanovišť, když nejspíše už čeká lineárku) jsem blokovala já. Taky je pravda, že jsem čáry v mapě připustila (a to si kluci hlasitě oddychli) až po dvou terénních testech celkem čtyřmi týmy a mojí snad desátou návštěvou památníku, kdy jsem azimuty jednotlivých ramen zaměřila desátým způsobem, přičemž ani jeden z nich se i po přepočtení magnetického severního pólu na zeměpisný neshodovalo s fotomapou na mapách.cz ani googlemaps.